OST - Kdyby tisíc klarinetů/Starci na chmelu CD

Dva slavné české filmy, oba shodně z roku 1964. Jejich neopakovatelná atmosféra odráží uvolňující se klima v československé společnosti po brutálních 50. letech, nadšení a chuť do života. Každý z těchto filmů představoval odlišný fetiš - zatímco Starci na chmelu byly generační výpovědí o věčném boji dobra a zla v nutné provázanosti s láskou, Kdyby tisíc klarinetů se ve filmové podobě stal revuálním písničkovým filmem plným hvězd a hitů. Fabule filmu ovšem nezůstala upozaděna, ale naopak dokopává diváka ve druhém plánu se zamyslet nad nesmyslností válek a vojenské služby obecně. Není náhodou, že oba filmy oplývaly písňovými vsuvkami. Podíváte-li se i na světovou filmovou produkci, většina filmů "lehké múzy" musela tehdy mít alespoň jeden písňový předěl - viz. např. Četník ze Saint Tropez pocházející ze stejného roku. Prostě se to tak dělalo. 

Aktuální CD je derivátem podobného alba vydaného v roce 1996 dnes již neexistující firmou BMG. Proč derivátem? Inu, přestože obě CD mají shodnou náplň, je tato poněkud rozdílně pojata. Zatímco v roce 1996 CD začínalo písněmi z filmu Starci na chmelu, jakožto filmově nesporně kvalitnějšího díla, aktuální vydání upřednostňuje v první linii lehčí kaleidoskopický zábavný proud písniček z Klarinetů. Mimoděk tak vypovídá o dnešní době - lidé za těch 25 let přestali řešit závažné otázky, nezabývají se přiliš myšlením a úvahami, ale chtějí se prostě bavit. Ke své škodě... Tomu vychází dramaturgie aktuálního CD zcela vstříc. Přestože fabule Klarinetů je stejně vážné téma, jako Starců, v textech písniček se přímo neodráží, takže na něj není třeba upozorňovat.

Další podivným záměrem editorů současného vydání je ve sleevnote kladený důraz na význam osoby Karla Gotta pro oba filmy. Gott byl tehdy mladíček, a přestože již zářil v Semaforu, vedle něho zářil stejně intenzivně Matuška, Hegerová, Jelínek a ještě daleko více Eva Pilarová - o obou autorech písní ani nemluvě. To, že Gott nazpíval nejvíce písniček do obou filmů, můžeme brát jako výsledek jeho hlasových dispozic, pěveckého umění a rodícího se profesionálního nasazení. V Klarinetech také zpívají především zpěváci Divadla Semafor, což byla logická volba autorů. Pro Starce nazpíval Gott tři kantilény, které mu sedí hlasově i stylově, takže se autorům hudby pro jejich výběr rovněž nelze divit. Na těchto faktech ale nelze tedy dnes přiživovat kult Karla Gotta, jakkoliv je jehjo význam pro československou pop-music neoddiskutovatelný.

Důraz na Klarinety je na současném vydání patrný i při dalším pohledu na věc. Zatímco oproti vydání z roku 1996 nyní přibyly Klarinetům tři nové písně, Starcům jedna ubyla, a to ke vší smůle jedna z písní zásadních - Hodní hoši. Těžko říci, zdali se editorům zdála pitomá nebo jim prostě vypadla náhodou - v každém případě to není dobře. A volného času je na CD ještě dost....

Závěrem ještě jedno postesknutí: V knížce Starci na chmelu (1965) byl vložen singl se 4 písničkami. Kouzelné ovšem bylo, že současně s tím tam byly nahrány krátké dialogy z filmu, které z písniček dělaly úplně jinou záležitost. Jak u vydání z roku 1996, tak v aktuálním vydání jsou pouze oholené písničky bez mluveného slova... Škoda. No - i když je možné, že editoři chtěli uchránit nějakou další zpěvačku, aby ze sebe neudělala trubku jako v 90. letech Bára Basiková. Ta tehdy nazpívala píseň Bossa nova ze Starců. Ve filmu do doznívající písně už běží děj a jeden z grázlů říká hlavnímu grázlovi "Takhle nějak sis to představoval?" s odkazem na nepodařené přebrání dívky hlavnímu hrdinovi. A milá Bára na konci své verze Bossa nova zcela nesmyslně rovněž řekne "Takhle nějak sis to představoval?" Uff. Vehnalo mi červeň do tváří, děvče jedno nevědomé...