U2 - No Line On The Hor I Zon CD

Regionální verze pro střední Evropu - méně obsáhlý booklet oproti mezinárodní verzi, ale za nejlepší cenu!
No Line On The Horizon, již dvanácté studiové album, vychází po pěti letech od alba How To Dismantle An Atomic Bomb, kterého se prodalo vice než 9 miliónů kusů a za které dostala skupina v USA osm cen Grammy. Nahrávání začalo loni ve Fezu v Maroku, pokračovalo ve studiích v Dublinu, New Yorku a dokončeno bylo v Olympic Studios v Londýně.
Produkce se ujali dlouholetí spolupracovníci Brian Eno a Danny Lanois, s pomocí Steve Lillywhita.
Prvním singlem se stala skladba "Get On Your Boots". Silná rocková pecka s geniální basovou linkou a výrazným vokálem se rozhodně stane jednou z nejdůležitějších písní roku a U2 se těší především na její živé provedení během turné. Skladba jasně ukazuje, že je definitivně zapomenuta doba tanečních a jiných experimentů a že album bude potvrzením návratu k velkým rockovým deskám s poctivými rock´n´rollovými kořeny. U2 skladbu poprvé naživo představí na letošním slavnostním vyhlašování cen Brit Awards, které se uskuteční 18. února v londýnském Earls Court. Autorem minimalistického obalu je japonský umělec a fotograf Hiroši Sugimoto.
Recenze:
U2 – No Line On The Horizon
Hodnocení: 9
Uf, to to trvalo! Na novinku irského fenoménu U2 si tentokrát jejich fanoušci počkali pěkně dlouho. Nahrávání provázela spousta různých zpráv, které budily zvědavost i obavy. Nejtvrdší deska souboru, poté rozvázání spolupráce s Rickem Rubinem a povolání starých druhů ve zbrani. Pod produkcí je podepsán trojlístek Eno – Lanois – Lillywhite, tedy staří dobří známí. Je otázkou, zda Bono a spol. jsou ve své pozici vůbec schopni přijmout razantnější diktát někoho jiného. Spíš sami tuší, že by rádi svou tvorbu něčím oživili, ale co už s pěti křížky na krku změníte. Starého psa nové kousky těžko naučíte, navíc už kdysi se ukázalo opuštění perně budovaného zvuku jako slepá ulička. Dá se říci, že podobně jsou na tom i producenti. Co asi za revoluci může udělat Steve Lillywhite. Jasně, stál u zrodu prvních tří alb U2, v osmé dekádě patřil k nejrespektovanějším spolutvůrcům zvuku, ale vybavíte si výjimečnou desku z posledních deseti let s jeho podpisem? Brian Eno a Daniel Lanois pomohli stvořit legendu „The Joshua Tree“ a byli pojmem ještě v 90. letech, ale také už nejsou na špici pelotonu. Až se mi chce napsat „spojení dědků, kteří se necítí až tak staří“, ale to je příliš silné. Kromě toho jim společná práce dopřála závan stříbrného větru a „No Line On The Horizont“ je více než slušné album. Dá se mluvit o návratu v čase o čtvrt století, kdy vznikal „Unforgettable Fire“. Z novinky jde na mě podobné jiskření, samozřejmě s novými ingrediencemi. Ve srovnání s tehdy čtvrtým albem U2 je jediným mínusem absence hitu, který by měl sílu „Pride (In The Name Of Love)“. Pilotní singl „Get On Your Boots“ by dokázal ozdobit tak leda „October“ nebo „Pop“, tady kapela v touze udělat další průraznou pecku šlápla vedle. Z tohoto pohledu je mi sympatičtější rezignace na překonání „With Or Without You“, což je nemožné. Pomalejší písně na novince mají nosnost, ale zbytečně se nepodbízí a jejich krása bude nejspíš doceněna až časem (třeba mile křehká „White As Snow“). Mezi klasiku skupiny se může směle řadit „Magnificent“, „Breathe“ a titulní skladba, na koncertech by měla mít ohlas „Stand Up Comedy“. Mezi mé koně potom patří „Unknown Caller“ a „I´ll Go Crazy If I Don´t Go Crazy Tonight“. Pokud si sestavíte desítku nejlepších písní U2, dá se očekávat, že z novinky do ní protlačíte stěží jednu, pokud tedy vůbec. Na druhou stranu se mi „No Line On The Horizon“ mezi alby v pohodě vmáčkne do první pětky. Nově namíchaný zvukový koktejl stojí na tradičních ingrediencích, přesto umí překvapit. Třeba když The Edge ve vyhrávkách vypouští ty své nejprofláknutější kytarové postupy, ale při sólu náhle všechno změní a je k nepoznání. Tahle deska mě prostě baví.
Jiří Matějů